Historie rodu Sovových
02.03.2014 16:12
První dohledaný předek se jmenoval Petr Sova ,byl rolníkem v obci Měník a v roce 1610 se už nachází v zápisech pozemkových knih jako platce daně za svůj grund v roce 1625 se mu narodil syn Adam,který se oženil v Měníku s Margaretou Dokoupilovou ,kde taky v 60 letech zemřel .Svatbu Petra ani Adama jsem v archívu nenašel ,Jen umrtí Petra a nezemřel v Měníku jak bych čekal ale v Paloníně u svého syna Petra v roce 1658 ve věku 68 let takže byl asi ročník 1590.Měl více dětí a dospělosti se dožilo jen čtyři kluci a dvě dcery jejichž svatby jsem našel v archívu.
Od roku 1630 do roku 1645 je Sovů v oblasti Měník,Mladeč,Palonín aspon 7 rodin o ktrých je jasné,že jsou příbuzní s Petrem ,pokud to nejsou jeho další synové tak to budou potomci Petrových bratrů. Jisté je jen to,že Sovovy žili v této oblasti před rokem 1600.
V matrice v roce 1632 jsem našel umrtí Petra Sovy z Palonína jež umřel ve věku 77 let mohl by to být Adamuv otec ,protože žadny jiný Petr Sova v té oblasti nežil. Roku 1820 žili Sovovi v oblasti Litovle,Měníku,Mladče,Červenky,Uničova všichni byli potomci Petrových dětí a jeho bratrů.Ještě dnes v této oblasti žije pár rodin Sovových se kterými jsem v kontaktu.. Naši přímí potomci žili v Měníku a v Mladči do roku 1805 kde se narodil přímý potomek František který se po smrti matky i s otcem Ondřejem odstěhoval do Olešnice u Bouzova sice jen pár kilometrů od míst kde 260 let předkové tradičně žili.Ondřej se v Olešnici znovu oženil ale děti už neměl .František se poprvé oženil v roce 1827 ale vzal si o 25 let starší ženu a dítě se jim určitě nenarodilo jak jsem v záznamech marně pátral.V roce 1852 se oženil podruhé s mladší ženou z Hradečné a měli dvě děti Marianu 1853 a Antonína 1854 ,žili do roku 1877 v Olešnici kde oba zemřeli Syn Anonín se učil v Pateříně obuvníkem a zde se v roce 1879 žení s Barborou Kilarovou z Pateřína .Barbora byla nejmladší z 11 dětí Josefa Kilara a zdědila dům číslo 4 ve kterém Antonín provozoval ševcovskou práci.V Pateříně se narodilo 6 dětí v roce 1891 e stěhují do Samotíšek u Olomouce neznámo proč zrovna tam .Pracoval jako dělník v cihelně a narodili se mu zde další 4 děti.
Antonín zemřel 1925 v Samotíškách u svého syna Františka 1886 ,našeho přímého předka.František v roce 1915 narukoval v Olomouci do Rakousko- Uherské armády společně s bratry Josefem a Adolfem.Adolf bojoval v Itálii kde byl svědkem útoku chemických plynů,které se v první válce začali používat ,hlavně yperit.To byl asi hlavní důvod,že nemohl mít v budoucnu děti a tak v roce 1920 adoptoval se svou ženou Antonii Spáčilovou dítě jmenem Jindřich. O jeho dalším osudu nevím vůbec nic.Oba zemřeli v Samotíškách ve stejném toce 1961
Josef Sova se z války nevrátil a zemřel v roce 1916 v Rusku.Jeho jméno je na pomníku obětem 1 války v Samotíškách. František se vrátil z vojny v Únoru 1919 jeho žena Marie Bombíková však už měla jiného muže a dítě.František si jí vzal v roce 1909 a ze vztahu se narodil syn František 1910 a dcera Marie 1912.
Druhá žena Františka 1886 se jmenovala Anna Berglová 1895 a pocházela ze Zubří na Vsetínsku.Do Samotíšek se přivdala za Ignáce Zacpala ze Samotíšek,který padl ve válce .vzali se v roce 1917 a myslím si ,že žádné dítě nebylo narozeno,protože to nestihli asi Ignác přijel na dovolenou a hned se vzali.
Františkuv svazek byl velmi plodný a narodilo se 10 dětí jeden z těchto dětí byl druhý v pořadí Miroslav Sova 1923 náš přímý předek a otec mého otce Miroslava 1955 a strýce Bomumila 1953.První dítě se jmenovalo Zdenka a jako jediná z potomků Františka ještě žije (psano 15.6 2014) domovského listu se ji narodil syn Jaroslav ,zápis úplně dole,jež žije v obci
v roce 1946 se v Olomouci oženil Miroslav s Marii Pockovou,která pocházela ze Zakarpatské Ukrajiny a žili v Samotíškách.Po smrti Marie 1950 dal Miroslav děti do adopce a odešel do Vrbna pod pradědem kde pracoval jako zednik.Zde se seznámil s mou babičkou Adélou Adamovou a měl sní dvě děti nebyli však sezdáni a jejich spolužití v roce 1955 skončilo.Řekl bych,že ve stejném roce asi Adéla potkala svého životního partnera Oldřicha Reiskuba z Kojetína,který pracoval jako topič na lokomotívě na trase Krnov,Milotice nad Opavou Vrbno pod Pradědem a my ho známe jako vlastního dědu nebot se o nás s babičkou staral.Na jaře v roce 1957 se přestěhovali do Budišov nad Budišovkou kde se taky ve stejném roce vzali na místní radnici.V Listopadu se jim narodil syn Oldřich,kterému všichni řikáme Zdenek nebot je to jeho křtěné jméno. Oldřich Reiskub měl z předchozího manželství 4 děti.s babičkou měli jen Zdenka a vychovávali syny Bohumila a Miroslava.